Co dokáže strach

Strach je základní a velmi silnou emocí pro každý živý organismus s vyvinutým limbickým systémem – „plazím“ mozkem. Tedy i pro člověka. Základní odpovědi na prožívanou emoci strachu, kdy jde skutečně o život, mohou znít: uteč, ztuhni, bojuj nebo nic nedělej. O výběru z tohoto seznamu nerozhoduje rozum, ale naprogramované instinkty sebezáchovy. Jde o čas, takže rozhodnutí musí být rychlé a okamžité, není prostor k přemýšlení. Například zvířata žijící ve volné přírodě v africké buši tyto instinkty samozřejmě také prožívají a využijí mobilizaci všech svých sil na to, aby se buď ubránila, nebo utekla před svými útočníky či pronásledovateli. Po takovém stresujícím souboji nebo po útěku následuje u zvířat takzvaná úlevová fáze. Během ní se roztřesou, dýchají rychle a rozvibrují tělo – prostě jaksi doprožijí emoce a dokončí tak přirozeně poststresovou fázi. Její součástí je také dokončení motorických pohybů včetně jakéhosi „vyklusání“…

Amygdala sbírá naše emoce

Prožívaná emoce strachu je prožívána a pociťována nervovou strukturou v mozku – amygdalou, která je vysoce citlivá k přicházejícím zrakovým a sluchovým podnětům z okolí. Díky ní se aktivuje celá řada dalších systémů v lidském mozku tak, aby prožívaná situace mohla být co nejlépe zpracována, zvládnuta. S amygdalou jsou bohužel nervovými drahami spojeny i minulé nezpracované zážitky, psychocysty a traumata. Takže nová událost, která vyžaduje aktivní jednání, může připomenout nějakou předchozí. Tu, kdy se „nedalo dělat nic“. Výsledkem je pak naprosto stejné ustrnutí a ztuhnutí. A to i přesto, že si člověk původní zkušenost a situaci vůbec nepamatuje. Jedinou možností je tedy rozpojení starých neuronových spojů, které do amygdaly přinášejí obsahy starých psychocyst. A tohle všechno nový Nodegeni se všemi svými podkapitolami velmi úspěšně zvládá.

Před samotnou psychosomatickou detoxikací doporučuji nejdříve vyčistit amygdalu i ostatní struktury emocionálního mozku; detoxikovat je od infekčních ložisek i ostatních toxinů. Vybírat můžeme z následujících preparátů: Joalis MiHerb, Joalis Cranium, Joalis EmoDren, Joalis MindDrenči Joalis Anxinex(tento je na amygdalu zaměřen)…

Pozor na první okamžiky po porodu

I po porodu je dítě stále napojeno na matku. Některé výzkumy dokonce ukazují, že nastává stav bondingu– vzájemného spojení matky a dítěte, kdy je synchronizován dokonce i srdeční rytmus. To ovšem funguje pouze v bezprostřední blízkosti matky, tedy do vzdálenosti cca jednoho metru. Dítě také velmi dobře už z dálky pozná matčin hlas a otáčí se za ním jako za něčím velmi známým. Je pro něj de facto zatím jedinou životní jistotou. Pokud bylo právě narozené dítě z různých důvodů (nechci zde vůbec snižovat snahu zdravotnického personálu v nemocnicích) odneseno jinam, například do izolace, inkubátoru nebo mezi jiné děti, pak v prvních chvílích svého života cítí samotu… Velmi důležitým momentem bezprostředně po porodu je přivinutí na hruď matky a přisátí k jejímu prsu –pokud je to samozřejmě možné.  Pokud se u ženy například hned po porodu nespustí přirozená laktace, může být dítě ochuzené o instinktivní dokončení projevu sání…

Dítě v první fázi svého života nevnímá prostor ani čas. Minimálně po dobu několika měsíců po porodu si neuvědomuje příčinnost svého jednání nebo chování. Tímto kritickým obdobím je cca prvních 18 měsíců; je to čas bezvýhradných potřeb dítěte, kdy je zcela závislé na péči okolí. Pokud se tehdy bude dítě cítit nemilované, nebo bude mít dojem, že si jej okolí málo všímá, pak bude svět vnímat jako nepěkné místo pro život. Nedostatek pocitů štěstí plus nepřijetí v nejranějším dětství si pak může v dospělém věku vynahrazovat nejrůznějšími způsoby, nezřídka až patologickým chováním.

Úrazy, traumata, vážné nemoci, operace a zranění, které dítě prožije v tomto kritickém období, si sice nemůže pamatovat, protože základy sémantické paměti nejsou ještě dostatečně vytvořeny a vyvinuty. Avšak naše biologická paměť (a myslím, že to není jen můj názor) v sobě nese úplně všechna traumata a psychocysty, co člověk zažil. Je zajímavé, že tato zranění, ať už jsou povahy fyzické nebo psychické, jsou zároveň „vepsána“ do určitého segmentu páteře podobně jako do sběrnice elektronického zařízení. Platí tedy: jedno trauma = jedno zcela konkrétní místo na páteři. Odtud mohou být tyto nepříjemné zážitky postupně vytahovány a uzdravovány, dokud se člověk nedopracuje ke svému pravému středu. To ostatně znala již ajurvéda v podobě čaker jako důležitých psychosomatických center (postupně se o tomto tématu zmiňuji a budu zmiňovat v seriálu Královská cesta ke štěstí)…

Preparátový „seriál“ kapek Nodegen je zcela unikátním projektem a je tedy logické začít si ho „přehrávat“ od začátku, tedy od úvodní sloky pomyslné písně našeho života, tedy od početí nás samých…

Nodegen Prenatal – PREN– období od početí až po porod, resp. do přestřižení pupeční šňůry.

Nodegen Postnatal – PONT– doba hned po porodu – přivítání/nepřivítání dítěte, odloučenost od matky, otázky kojení, operace či jiné lékařské zákroky.

Nodegen Hospital – HOSP– traumata z nemocničního prostředí, a to v jakémkoliv věku.

Nodegen Education – EDUC– psychocysty z výchovných a vzdělávacích metod pedagogů i rodičů.

Nodegen Sexuality – SXT– zvládnutí análních reflexů v dětství – chození na nočník. Možná sexuální traumata od nevhodných doteků až po zneužívání.

Nodegen Accidents – ACC– traumata spojená s nehodami, úrazy nebo přírodními pohromami.

Nodegen Psycho – PSYCH– vše, co souvisí s nátlakovým chováním okolí. Oběť psychopata, šikana apod.

Nodegen Childhood – CHILD – traumata z „obvyklých“ výchovných metod v dětství – bití, urážlivé jednání, psychologické tresty.

Nodegen Relations – RELT– traumata z mezilidských vztahů – úmrtí, opuštění či rozvod, nevěra.

Úryvky z článku Ing. Vladimíra Jelínka Období po porodu – čas důležitý pro bezvýhradnou péči, který byl uveřejněn v bulletinu informační a celostní medicíny Joalis info 1/2019.

Tweet