Mikroorganismy neboli mikrobi, mezi které se řadí bakterie, plísně, viry a prvoci, jsou nejstaršími obyvateli naší planety. Vyvíjely se postupně a žily na ní miliony let před tím, než vznikli první vícebuněční tvorové. Jsou důležitou součástí Země a najdeme je doslova všude: na souši, v mořích a oceánech, ale dokonce v hloubce několika kilometrů, v sedimentech pod dnem moří nebo v tělech živočichů. Jedním z úkolů mikrobů je rozkládat organickou hmotu na její základní složky: prvky a jednoduché anorganické sloučeniny…

Každý organismus i mikroorganismus má na Zemi své místo a svůj smysl. V přírodě jsou hnací silou vývoje dva protikladné principy – láska a svár, spolupráce a boj. Platí to už od těch nejjednodušších organismů…

Neustále probíhá boj o dostatek životního prostoru, o zdroje potravy. Například antibiotika jsou bojovou látkou, kterou se plísně nebo bakterie snaží zabít konkurenty ve svém okolí. Někdy je ale účinnější přestat bojovat a začít spolupracovat. Právě kooperace a splynutí bakterií stálo za vznikem první eukaryotní buňky, která pak umožnila vývoj mnohobuněčných organismů.

Princip spolupráce a soupeření ovlivňuje i náš organismus. Lidské tělo je tvořeno obrovským množstvím buněk. Představte si ale, že ještě více než vlastních buněk máme v těle (přesněji na jeho periferii) jednobuněčných organismů – bakterií. A to asi desetkrát tolik! Člověk je tedy takzvaný superorganismus tvořený vlastními buňkami, bakteriemi a mikroorganismy. Náš metabolismus je tak výsledkem vzájemně se prolínajících procesů zajišťovaných jak lidskými, tak i bakteriálními metabolickými procesy. A tato vzájemná symbióza je výhodná pro obě části; v konkurenčním prostředí uspějeme nejlépe, pokud přenecháme část práce někomu jinému a budeme-li vzájemně spolupracovat. „Naše“ bakterie nám pomáhají trávit potravu, chrání sliznice, kůži. My jim na oplátku poskytujeme vhodný životní prostor a dostatek potravy. 

Druhou stranou vztahu mezi mikroorganismy a živočichy je boj. Cílem mikroorganismů je totiž co nejvíce se rozmnožit – k tomu používají různé strategie. Tou první jsou epidemie. K jejich šíření využívají různé situace, například války, období hladomoru, oslabení stresem. Infekce pak zmutují, změní se a my proti nim nemáme vytvořenou imunitu. Začnou napadat velkou část populace, rychle se šíří a tím vznikne epidemie. I když při každé takové události zemře většinou obrovské množství lidí, postupně si člověk vybuduje obranné mechanismy a stane se imunní. Z minulosti takových případů známe mnoho.

Druhou, možná ještě účinnější strategií, je nenápadné, ale trvalé poškozování organismu. Jde de facto o manipulaci s cílem nenápadně se rozšířit mezi další organismy. Jakákoliv infekce má řadu mechanismů, jak ovlivňovat naše emoce. A stejně jako naše buňky, které si výměnou informací mezi sebou vytvářejí chytrý organismus, tak i kolonie bakterií a dalších buněk spolu komunikují. V nás samotných tak vytvářejí organismus s vlastní inteligencí. Cílem vetřelců je množit se, obsadit nová území, prostě zabezpečit si dostatek potravy a stavebních látek nezbytných pro život a rozmnožování. Potřebují ovlivňovat naše buňky, aby udělaly to, co chtějí. K dosažení tohoto cíle se naučily spoustu triků; falšují informace nebo posílají poplašné zprávy buňkám hormonálního a imunitního systému. Snaží se obsadit nervový systém, protože co může být účinnější než zasáhnout přímo do vedení organismu a ovlivňovat jeho rozhodování? Vetřelci a toxiny samozřejmě tělu škodí i na hmotné úrovni. Často působí jako jedy nebo produkují toxiny, které naše buňky poškozují a zabíjejí. To ale většinou netrvá dlouho, protože zdravý organismus si poškození všimne a imunita zaútočí a zlikviduje je. Mnohem efektivnější je tedy chovat se nenápadně a manipulovat organismus tak, aby si toho nevšiml…

Infekce jsou všude kolem nás aneb vzhůru k rovnováze

V podstatě nenajdeme zdravotní problém, kde by nehrála svoji roli patogenní infekce. Například tolik obávaná rakovina. Její možná nejčastější příčinou je právě nějaká virová infekce. A nejde jen o rakovinu děložního čípku, o které se dnes tolik mluví (bohužel hlavně proto, že se farmaceutické firmy snaží draze prodat očkovací vakcíny proti papilomavirům). Velkou roli u nádorových onemocnění hrají retroviry, herpetické viry, adenoviry, viry hepatitid a další. Infekce hrají zásadní roli i u kardiovaskulárních problémů, které jsou dnes nejčastější příčinou úmrtí. Způsobují chronické záněty v cévách a žilách, čímž zvyšují riziko vzniku krevní sraženiny. Jejím utržením a následným ucpáním cévy kdekoli v těle je způsobeno často nevratné poškození. Mají na svědomí i různé psychické problémy a duševní poruchy. Například borrelie. Existuje studie, která dokládá, že pacienti psychiatrických ústavů mají vyšší hladiny protilátek proti borreliím než běžná populace. Třeba i taková deprese může souviset s chronickým mikrobiálním zánětem v těle. Díky současné lékařské péči jsme získali mylný dojem, že se infekcí nemusíme bát. Bohužel, opak je pravdou. Patogenní infekce jsou skrytým, tichým zabijákem a jediná cesta, jak se jich zbavit, je nasměrovat naši imunitu, aby od nich organismus důkladně vyčistila. Problém ale nevyřeší léky, antibiotika či chemoterapeutika. Ty mohou pomoci krátkodobě, zničit část jejich populace, zabránit jejich překotnému množení. Ale zničit všechna ložiska v těle, odstranit je opravdu do posledního mikroba, to dokáže jen a jen naše imunita. Ta je naprosto klíčová...

Základní mikrobiální preparáty: Antivex, Nobac, Para-para, Spirobor, Yeast. Dále pak Herp, HPV, FSME a Gripin. Bakteriální preparáty jsou Anaerob, Enterobac, Helicob, Kokplus, Chlamydi, Mollicut, Mycobac a Zooinf.

Úryvky z článku Mgr. Marie Vilánkové Velký přehled mikrobiálních preparátů, který byl uveřejněn v bulletinu informační a celostní medicíny Joalis info 1/2019.

Tweet